Vypracování aktuálního stavebně-historického průzkumu bylo základním materiálem k jednání s institucemi dotčenými stavebním řízením. Kromě běžných orgánů státní správy a rozvodných závodů vydal své souhlasné stanovisko i Státní památkový ústav Středních Čech, Okresní úřad Praha západ – referát regionálního rozvoje a Správa chráněných krajinných oblastí ČR – Český kras, na jehož území se tvrz nachází. Po vyřízení legislativy mohly být zahájeny stavební práce.

Hlavním zájmem bylo s maximální mírou ohleduplnosti využít a zachovat stávající dispozice a konstrukce, rozsah stavebních úprav zcela minimalizovat, pokusit se především o renovaci stávajících konstrukcí a maximálně o dostavbu příček a přístaveb, kde bylo možné opětovné budoucí odstranění beze ztrát původních konstrukcí. Pro prostupy konstrukcemi bylo plně využito stávajících otvorů, nebo dočasně zazděných původních historických prostupů, případně i prostupů vzniklých dosavadní destrukcí konstrukcí. Např. u schodiště v galerii mezi 2. a 3. nadzemním podlažím, kde chyběla stropní konstrukce a byly zde nalezeny otisky po původním schodišti.

Velký sál galerie – pohled do hlediště

Velký sál galerie – pohled do hlediště

Dále u klenby v přízemí, kde se zřítila její část vlivem zatékající vody a mrazu. Vzniklý otvor byl využit pro vedení nového vřetenového schodiště do patra.

Klenba v přízemí je dnes vstupní halou

Největší zásahy bylo nutné provést ve vyhořelém křídle, které bylo poškozeno požárem
r. 1942. Další působení povětrnostních vlivů, změny vlhkosti, promrzání, smršťování, nedostatky a vady v materiálu, tj. smíšené zdivo na nekvalitní maltě a absence jakékoliv izolace a konečně nedostatečná údržba byly důvodem celkové devastace západního křídla.
V závěru statického posudku bylo uvedeno: „Vnitřní zdi západního křídla 2. NP jsou v havarijním stavu ohrožující bezpečnost, a proto je nezbytně nutné jejich odstranění".

Chodba vyhořelého křídla z obou pohledů

Aby byl i tento zákrok co možná nejšetrnější, byly sejmuty vzorky fabionů z původních stropů a zachovány jejich profily pro pozdější rekonstrukci na nové trámové záklopové stropy s podbitím z rákosu. Okna, okenice a špalety byly použity jako vzory pro výrobu přesných kopií. Některé dveře se podařilo zrestaurovat a nafládrovat dle původní technologie.
Po tomto největším stavebním zákroku dostalo konečně po 59 letech západní křídlo nový krov a celá budova novou sedlovou střechu. Rozteče vazných trámů nového krokevního systému krovu vyšly ze zjištění přímo na místě a odpovídají roztečím původního krovu, systému se všemi plnými vazbami. Vzhledem k moderním technologiím byl místo čepovaných či plátovaných hambalků zvolen systém částečně plátovaných kleštin se svorníkovým spojem.
Původně zdokumentovaná čtyřboká barokní věž s cibulovou bání a lucernou byla nahrazena jen malou zvonicí. Důvodem bylo stanovisko památkářů, že barokní úprava není z historického hlediska pro tuto budovu prioritním architektonickým obdobím, a že i ve své době působila cizorodě.

Pohled na hlavní průčelí tvrze

Restaurátorské práce barokního slohu, zřejmě z konce 18. století se tedy uplatnily jen v kapli. Pod silnou vrstvou nečistot, ztvrdlých krust, přemaleb a zákalů se na zachovalých omítkách rýsovaly opakující se motivy geometrických rámců, jejichž bohatě se měnící doprovodná ornamentika se dala jen těžko odhadnout. Jednalo se o ozdobné obdélníky, uvnitř každého rámce byly malované vázy s girlandou pnoucích se rostlin a různě rozvíjené rokaje. Kaple byla poškozena požárem r. 1942 a nebyla až do r. 1958 zastřešena. Tento stav si vyžádal téměř 3 měsíce restaurátorských prací, které probíhaly od fotodokumentace výchozího stavu, přes sondážní průzkum, snímání nečistot mechanickou a poté i složitou chemickou metodou, odstranění novějších tmelů, hloubkovou injektáž vodní disperzí pro přichycení uvolněné omítky ke zdivu, dotmelení ztrát v omítce vápeno-pískovým štukem, scelující retuš a rekonstrukci částí nové omítky. Na závěr byly plochy opatřeny fixáží a provedena závěrečná fáze fotodokumentace nového stavu.

Kaple

Veškeré dostavby byly provedeny v cihle na vápennou maltu, v podkroví, kde se změnilo užívání z půdy na obytný prostor, bylo použito sádrokartonů nebo dřevěné bedněné konstrukce, dělící zvukově izolační příčky byly vyzděné s vloženou izolací. Pod konstrukce podlah se pro vyrovnání a dosypání rubů kleneb použila specielní směs keramzitových kuliček s betonem, což klenby odlehčilo a zároveň tepelně i zvukově odizolovalo.

Podkroví – apartmá Hovorčovických z Kolivé hory

Podlahy v přízemí a ve sklepě byly položeny na násyp, v případě betonových podlah bylo dbáno na odvětrání styku podlah se stěnami.

Románský sklep

Do otvorů byla osazena dřevěná špaletová okna, většinou kopie původních, dveře pak osazeny do dřevěných zárubní, z větší části renovovaných, nebo jejich replik. Zachováno zůstalo i zábradlí v chodbě jižního křídla. Vázový tvar jeho šprušle byl použit jako vzor pro výrobu všech ostatních zábradlí v domě.

Arkádová chodba v průběhu a po rekonstrukci

Klasické dřevěné konstrukce bylo použito i v novém zasklení všech dosud otevřených otvorů v přízemí směrem do vnitřního nádvoří.

Nádvoří východní křídlo

Nádvoří jižní křídlo

Omítky byly provedeny z vápenných omítkových směsí, obnoveny byly římsy na vnitřním nádvoří a na vyhořelém křídle na vnější fasádě. Barevné řešení fasády bylo navrženo na základě stávající barevnosti, použitá barva byla vybrána pro svou prostupnost, aby nedošlo k uzavření struktury zdi a její následné destrukci.

Nádvoří západní křídlo

Nádvoří severní křídlo

Rekultivace zahrady spočívala ve změně celkové koncepce tak, aby na její ploše vznikl anglický park s altánem, tenisovým a squashovým kurtem a francouzská zahrada s petanquovým hřištěm a fontánkou. Opravu si vyžádala i kamenná obvodová zeď, která je též památkově chráněna.

Stavební práce byly dokončeny v září 2003.